CESTA VEDE DO TIBETU

Režie: Vladimír Sís
Kamera: Josef Vaniš
Komentář: Karel Höger
Ve filmu vystupují: Jeho Svatost Dalajláma Tändzin Gjamcch
a Pančhenláma Čhökji Gjalcchän
Československo 1954, 60 minut

 

 

Unikátní, mezinárodními cenami ověnčený dokument z roku 1954 zachycuje architektonické památky, život Tibeťanů i setkání s devatenáctiletým dalajlámou Tändzinem Gjamcchem i pančhenlámou Čhökji Gjalcchänem. Vypráví o nelidských podmínkách při stavbě gigantického díla, silniční magistrály, z Tibetu přes nejvyšší hory světa. V roce 1955 snímek získal ocenění na festivalech v Benátkách a v Karlových Varech. Na konci 50. let byl cenzurou zakázán.

Letos uplyne neuvěřitelných 66 let od jedné významné, neprávem zapomenuté expedice..........

Koncem roku 1953 vyslal Československý armádní film dva mladé tvůrce, režiséra Vladimíra Síse a kameramana Josefa Vaniše, do Číny, aby ve spolupráci s čínskými filmaři natočili dokumentární film o stavbě velehorské silnice z provincie S´čchuan do Lhasy, hlavního města Tibetu. Přestože Tibet v té době již čelil agresivním krokům Číny, které postupně směřovaly k jeho anexi, uchovával si ještě částečnou politickou, náboženskou i kulturní nezávislost.

Přes velké administrativní problémy s čínskými úřady a rozpory s čínským filmovým štábem se českým filmařům podařilo v Tibetu natočit vzácné záběry. Kromě stavby silnice zachytili některé architektonické památky, život Tibeťanů i setkání s tehdy devatenáctiletým dalajlámou Tändzinem Gjamcchem i pančhenlámou Čhökji Gjalcchänem.
Reportáž obsahuje záběry i z obtížného zásobování potravinami pomocí karavan yaků, ukazuje nelidskou dřinu, které byli lidé při práci na stavbě vystaveni, zoufalé životní podmínky i vpád civilizace na dosud odříznutá území.

Tvůrci filmu cestu absolvovali nejen auty, ale s domorodými šerpy i na koních a pěšky. Natáčeli nádherné vysokohorské scenérie, život prostých Tibeťanů i obřad s Jeho Svatostí XIV Dalajlámou, těsně před odchodem do exilu. Tam, kde to bylo možné, natáčeli i buddhistické památky, obřady a náboženský život tibetského lidu. Sami v tu dobu jistě netušili, že pořizují možná poslední záběry specifického způsobu života a unikátních kulturních památek, které byly po tibetském proti-čínském povstání v roce 1959 čínskou armádou systematicky ničeny a v následujícím období Kulturní revoluce málem vymazány z povrchu tibetské země.

Kvůli neshodám s čínskými filmaři vznikly nakonec tři verze filmu, a to pro Československo, pro Čínu a pro festivaly. Jediná dnes známá verze, která se zachovala, byla určena pro distribuci v československých kinech.
V roce 1955 snímek získal ocenění na festivalech v Benátkách a v Karlových Varech, avšak teprve v roce 1956 povolila cenzura jeho uvedení v kinech. Na konci 50. let bylo promítání opět zakázáno.
Doprovodný komentář je poznamenán cenzurou a vypovídá o situaci v československé kinematografii, která byla v té době zasažena režimem stejně tvrdě jako jiné umělecké obory. Obrazová složka filmu však přesto zůstává unikátním historickým svědectvím.

Fotogalerie

Tvůrci filmu

Vladimír Sís se narodil 7. července 1925 v Brně. Zde vystudoval základní školu a Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (1942). A svoji kariéru započal ve zlínském trikovém ateliéru. Po skončení okupace založil v rodném Brně hudební divadélko Směr (1945 – 1946). V říjnu 1946 se stal zaměstnancem brněnského Studia populárně vědeckých a naučných filmů (zde se jako filmový režisér uplatnil v letech 1946 – 1951 při realizaci agitačních snímků DÝMKA MÍRU; O KOLEČKU, PERU A VAŘIČI; RADĚJI DŘÍVE; NOVÝ PRŮMYSL a folkloristických LIDÉ POD SNĚHEM či STVOŘENO Z HLÍNY).

Krátce (1951 – 1953) byl režisérem Československého armádního filmu (PEVNÝ BŘEH, MODRÝ SEN). S Josefem Vanišem ale na podzim 1953 odjel na rok a půl do Tibetu, domů přivezl přes 20 000 metrů barevného filmu a vznikl dokument CESTA VEDE DO TIBETU (1954), jenž měl kromě domácích ocenění i úspěch roku 1956 na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách (Čestné uznání). Ze svých cest po Francii a Řecku vytěžil ještě dokumenty MINUTY V PAŘÍŽI (1958) a MALÁ POUŤ ŘECKEM (1958). V letech 1958 – 1989 zakotvil jako režisér ve Filmovém studiu Barrandov.

V českém hraném dlouhometrážním filmu se mohl Vladimír Sís poprvé uplatnit režií dramatického filmu podle skutečné události ŽIVOT PRO JANA KAŠPARA (1959). Nadále pokračoval (někdy úspěšně i neúspěšně) sportovní LEDOVÍ MUŽI (1960) a vesnickou U NÁS V MECHOVĚ (1960) komedií, koprodukčním československo – indonéským dramatem AKCE KALIMANTAN (1962), válečným PIKNIKEM (1967) odehrávající se podle divadelní hry Ladislava Smočka na tichomořském ostrově, hudební revue HUDBA KOLONÁD (1975) s Jiřím Hrzánem v titulní úloze eskamotéra Broda, úspěšným zfilmováním hry BALADA PRO BANDITU (1978) Zdeňka Pospíšila z brněnského Divadla na provázku, vzpomínkovým hudebním filmem na E. F. Buriana BLUES PRO EFB (1980), pantomimickou hříčkou POSLEDNÍ LEČ (1981) a semaforské výstupy komiků Jiřího Suchého a Jitky Molavcové zpodobnil do komedií JONÁŠ A MELICHAROVÁ (1986) a JONÁŠ II. ANEB JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI MELICHAROVOU (1988).

Mimo těchto počinů se podílel na dalších cestopisných dokumentech (12 MINUT POD ROVNÍKEM, MĚSTO NA VODĚ, LETECKÝ DEN, TROPICKÝ KOKTAJL), pantomimických experimentech (MALÉ HRY, KONCERT, STUDIE) a střihových snímcích s ukázkami ze starších českých filmů a doplněné dotáčkami, které měli připomenout některé vůdčí filmové osobnosti minulosti (90 MINUT PŘEKVAPENÍ; KRÁL KOMIKŮ; NÁVŠTĚVA; MUZEUM ZÁZRAKŮ; MUŽ, KTERÝ ROZDÁVAL SMÍCH; SÓLO PRO JAROSLAVA MARVANA, ZPÍVAJÍCÍ FILM, BARRANDOVSKÉ NOCTURNO ANEB JAK FILM ZPÍVAL A TANČIL, LJUBA HERMANOVÁ nebo PŘEDČASNÝ PORTRÉT).

Mj. psal ke svým (i jiným – BUBNY) snímkům náměty, scénáře a texty k písním. Jako Síse – textaře dodnes oblíbených filmových písní využíval režisér Jiří Sequens pro celovečerní filmy (PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA; PĚNIČKA A PARAPLÍČKO; SMRT ČERNÉHO KRÁLE; VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR; POKUS O VRAŽDU; TA CHVÍLE, TEN OKAMŽIK a DVA NA KONI, JEDEN NA OSLU) a seriály HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO (1968) a 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1974).

V Mášově příběhu RODEO (1972) o „dospívající“ mládeži si s chutí zahrál otce Egona (namluvil ho ale herec Oldřich Velen). Obdobné projekty jako pro českou kinematografii Vladimír Sís zrealizoval i pro naší televizi. Stvořil hudební filmy ANTONÍN DVOŘÁK: SYMFONIE Č. 9 E MOLL, OP. 95 Z NOVÉHO SVĚTA; ZRÁNÍ; OTEVÍRÁNÍ STUDÁNEK; RAPSÓDIE V MODRÉM, operu MADAME BUTTERFLY, grotesku TŘESK a oblíbené seriálové pásmo HUDEBNÍ ARCHIV PŘEDSTAVUJE (1973 a 1976).

Uplatil se i na poli publikačním jako autor knížek o Tibetu „Der Weg nach Lhasa“ (1956), „Tibet“ (1958), „Země zastaveného času“ (1959, s Josefem Vanišem), „Žáci hrušňového sadu“ (19??), „Testament pana Tena“ (1987) a taktéž čínské kuchařky „Počítání nudliček v jarní polévce“ (1991). Jeho ženou byla výtvarnice Alena Sísová (1925 – 2007) a dětmi spisovatel a malíř Petr Sís (*1949) a režisér David Sís (*1962) Vladimír Sís zemřel téměř zapomenut 7. září 2001 v Praze ve věku sedmdesáti šesti let.

Distribuce

1) Jak si mohu objednat film do svého kina? →

Pokud jste kino registrované v Unii filmových distributorů, které používá systém Disfilm, není nic jednoduššího než si film objednat online na objednavky.disfilm.cz. Pokud je pro vás Disfilm cizí slovo nebo ještě nemáte podepsanou distribuční smlouvu, napište nám na distribuce@dechHOR.cz a zápůjčku filmu vyřešíme individuálně.

2) Nedostáváte od nás nabídky k filmům, alternativnímu obsahu a další informace týkající se distribuce? →

Napište nám na distribuce@dechhor.cz z jaké jste instituce a my vás rádi zařadíme do našeho mailingového seznamu. Veškeré informace budete mít z první ruky.

3) Potřebuji fotografii z filmu v tiskové kvalitě či jiné marketingové materiály. →
Soubory, jako plakát pro tisk, trailer, promo slide, tiskovou zprávu včetně fotografií najdete na našem úložišti PRO KINA KE STAŽENÍ. V případě problémů se stažením nás prosím kontaktujte.

Kontakt

Mgr. Viktor Kuna
programování kin
Tel.: 733 125 012, 606 666 640
Email: viktor.kuna@dechhor.cz
IČ: 71631496